Velké štěstí

S odstupem času musím říct, že máme veliké štěstí :-)

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že za rok budeme mít dalšího člena rodiny, asi bych mu vůbec nevěřila a manžel by to striktně zamítl.. A přesto se tak stalo (i když přiznávám svoji vinu) - inu v novém bytě, nové dítě, že?

To že jsem opět těhotná jsem nesla hodně těžko. Hlavně ohledně manžela, který spoléhal na to, že mám vypočítané neplodné dny - a tak mi to přišlo ohledně něho hrozná zrada. Hodně dlouho jsem se připravovala na to, jak mu to vlastně řeknu, aby ho z toho neranilo...krom toho jsem pohlížela na naše malé děti a přemýšlela, jak to vůbec budu moct všechno zvládnout a proč se vlastně stalo to, co se stalo...No ale jednoho večera to ze mě vypadlo - chudák manžel z toho měl po spaní a dlouho to rozdýchával (i když zase třetího člena rodiny jsme plánovali, ale rozhodně ne tak brzo). A pak to zase přišlo - hrozné nevolnosti, zimnice, návaly horka...do toho péče o dvě malé děti, hromadná dovolená, svatba v rodině, hrozné bolesti zad, při kterých se vůbec nedá spát a doktor vám na to nemůže nic dát... No ani nevím, jak jsem to mohla všechno přečkat. Krom toho nikdo neměl ani tušení, že bych mohla nosit pod srdcem další dítě (teda kromě mě a manžela). A když to z nás po polovině těhotenství vypadlo, že už nás bude 5, někteří to moc nechápali, proč tolik dětí tak rychle po sobě. 

Postupem času mě přešly bolesti zad a tak jsem si naplno těhotenství užívala a těšila se na malou Hedunku. A když se nám malá narodila (sice zrovna do koronavirové krize), stala se miláčkem celé naší rodiny - obzvlášť, když nahodí ten svůj úsměv :-)

Nedokážu si představit, že bych ji hned na začátku dala pryč a nikdy neviděla, jak je krásná, jen kvůli tomu, že přišla dřív, než jsme měli v plánu. Bohu díky i za toto krásné Boží dítě.