Tátové u porodu

Tak nastal ten den, kdy měla malá přijít na svět...

Jelikož už jsem měla po termínu, doktorka se rozhodla, že ve středu půjdu na vyvolání. "No alespoň už to bude za mnou a nebudu tak nemotorná..." Nastoupit jsem měla večer a porod se měl vyvolávat následující den (abych se na to jak se patří vyspala)..

Doma jsem si ještě dodělala poslední úpravy a odpoledne jsme vyrazily do porodnice. Ten den mě občas pobolívalo v zádech, ale myslela jsem si, že je to běžné, jako už tolikrát...

V porodnici mě přijaly, natočily záznam miminka...a ukázalo se, že bolest zad nebyla jen tak obyčejná (kdo má poznat, že kontrakce můžou být i v zádech, nejen břicho)..ale prý to můžou být jen poslíčci..

Tak jsem se ubytovala na pokoji, pomodlila růženec, aby to dobře dopadlo. V 20 hod mě měla být dána 1. tabletka na vyvolání...jenže bolesti zad se opakovaly po 10 min, tak doktorka naznala, že ji zatím zavádět nebude. Pak jsem se šla znovu natočit. Od 22 hod byly kontrakce čím dál silnější, po 5 min..spát se takřka nedalo...proto jsem šla radši na sál. Ve 4 hod ráno byl prý záznam miminka předpisový, tak jsem povolala manžela, aby se dostavil k porodu :) Musím říct, že jsem byla moc ráda, že tam byl. Když je člověk na pokraji sil, bolestí už skoro dýchat nemůže (i když musí pořád prodýchávat ty bolesti) je velice dobré mít pevnou oporu. A tou v poslední hodině před porodem nebyl jen manžel..prosila jsem Boha a všechny svaté, protože po problělé noci jsem byla totálně vyčerpaná a sebrat nějaké síly na přečkání boleti bylo čím dál obtížnější. Ale Bohu díky moje prosby byly vyslyšeny. Když v 7 ráno vyděla doktorka, jak jsem vyčerpaná (moc jsem na ni ani nereagovala), tak mi "vypustila" plodovou vodu. A to se prckovi asi nelíbilo..tak to vzala hopem. Sestřičky lítaly, aby to vůbec stihly a v 7:55 se Klárka narodila. 

Jsem moc ráda, že se mnou byly oba tátové (pozemský i nebeský).