Pátek 13. šťastný to den

Hodně lidí má pátek 13. spojený s nešťastným to dnem.

Bylo pátek 13. a mě čekala 12cti hodinová služba v práci. Říkala jsme si, co mě asi dnes potká, třeba to bude jen obyčejný den, jako každý jiný.

Den ubýhal podezřele v poklidu a tak jsem se dostala už ve 13 hod na oběd (což nebývá zvykem :)) Vklidu jsem se naobědava a pomalu jsem se vracela na pracoviště. Nic zvláštního jsem od tohoto dne snad už ani nečekala. Sotva jsem ale přišla, staniční na mě: "Liduško, nechtěla by sis přividělávat na LSPP (pohotovost)?" Něco takového jsem vůbec nečekala... Začala jsem se vykrucovat a vymlouvat, protože jsem byla v tu dobu rozhodnutá, že tuhle práci už psychicky nezvládám a vážně jsem zvažovala nad výpovědí. Jen jsem to ještě skoro nikomu neřekla a nechtěla jsem si dělat na pracovišti peklo. Co teď... mno jelikož jsem byla už půl roku vdaná a manželem jsme plánovali miminko, tak se to teď hodilo. Naznala jsem, že nevím, jestli třeba náhodou nepůjdu na mateřskou... 

To se staniční moc nezamlouvalo a "dokopal" mě k tomu, abych si vzala krev (šlo o to, abych s prckem nechodila mezi bacilky). "Alespoň budu vědět, na čem jsem" myslela jsem si, když jsem nesla odběr do laboratoře. Cestou jsem potkala doktorku, která u nás občas sloužívá. "Copak nám nesete sestři?" tázala se mě. "Ále, jen nějakou krev" vypadlo ze mě (drby se nesou v práci většinou rychle :))...

Nevěřila bych, že staniční bude nervóznější než já. Jenže zrovna výsledek ne a ne se zobrazit. Staniční to nakonec vzdal a odešel domů. Dál jsem tedy pokračovala v práci, občas jsem koukla, zda výsledek není v PC, ale stále nic...až asi po skoro 2 hodinách naskočil..

Něchtělo se mi tomu věřit, ale dle výsledků jsem byla asi v 2 týdnu :) 

A pak že pátek 13. nešťastný to den... pro někoho spíše nejšťastnější je to den :)